V oblasti literatury se může česká kultura nově pochlubit úspěchem spisovatelky Biancy Bellové, jejíž román Jezero získal literární cenu Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD). Tato cena je udělována každoročně dílům, která reflektují společenskou a kulturní realitu zemí, ve kterých EBRD působí. Román Jezero vypráví o osudech lidí žijících v imaginárním středoasijském státě, který je ohrožen ekologickou katastrofou. Bellová je první českou autorkou, která tuto cenu získala.
Román Jezero je druhou knihou Biancy Bellové, která se narodila v roce 1970 v Praze. Je to příběh Namiho, chlapce, který žije v rybářské vesnici někde na konci světa, u jezera, které vysychá a způsobuje ekologickou a sociální katastrofu. Nami se vydává na pouť za svou neznámou matkou a za smyslem svého života, který je plný utrpení, násilí a zrady. Na své cestě se setkává s různými lidmi a kulturami, ale také s nebezpečím a zlem. Nakonec se musí potopit na dno jezera, aby odhalil největší tajemství.
Román Jezero je napsán syrovým a poetickým jazykem, který dokonale vystihuje atmosféru zničeného světa i niternosti hlavního hrdiny. Je to román o hledání identity, kořenů a lásky v prostředí, které je nepřátelské a beznadějné. Je to také kniha o lidské zrůdnosti i lidskosti, o boji mezi dobrem a zlem, o cykličnosti života i dějin. Příběh má mnoho rovin a symbolů, které odkazují na mýty, legendy, náboženství i literaturu.
Text byl velmi dobře přijat kritikou i čtenáři. Získal cenu Magnesia Litera v kategorii Kniha roku 2016 a Cenu Evropské unie za literaturu 2017. Byl také nominován na cenu Jiřího Ortena a cenu Josefa Škvoreckého. Práva na jeho vydání byla prodána do více než 20 zemí, včetně Francie, Německa, Itálie, Španělska, Polska nebo Japonska. V anglickém překladu Alexe Zuckera vyšla kniha 1. dubna 2022 pod nakladatelstvím Parthian Books.
Kritika románu Jezero je vesměs pozitivní a chválí autorku za její originální styl, silnou imaginaci, schopnost vtáhnout čtenáře do děje i za její odvahu řešit aktuální problémy současného světa. Někteří kritici také poukazují na to, že román má univerzální poselství a může být čten jako metafora jakékoli společnosti či civilizace, která se ocitne na pokraji zkázy. Na druhou stranu někteří kritici vyjadřují nesouhlas s přehnanou brutalitou a pesimismem románu, který podle nich nedává čtenáři žádnou naději ani útěchu.
Reflexe
Jako čtenář musím říct, že román Jezero mě zaujal i znechutil zároveň. Zaujal mě svou jazykovou i kompoziční mistrovstvím, svou schopností vytvořit sugestivní obrazy a postavy, svou hloubkou a komplexností. Znechutil mě svou drsností a beznadějností, svou neúprosností a cynismem, svou nekompromisností a neútěšností. Myslím, že je to román, který nelze číst lhostejně, ale vyvolává silné emoce a reakce. Dílo ve mně zanechává pocit vážnost, který nás nutí přemýšlet o sobě, o světě, o životě. Je to kniha, co stojí za to přečíst.
Názory, že jde v zásadě o dílo konjukturalistické a nenápadité, které se veze na vlně společenské objednávky, musím odmítnout. Stejně tak musím odmítnout, že by Jezero bylo fabulací o věcech mimo současnou realitu. Některé reakce na román se nesly v duchu myšlenky, že ekologie v dnešní realitě není zásadní problém, že se jen navzájem strašíme ojedinělými případy, jež zveličujeme, přitom příroda a životní prostředí jsou na tom ve skutečnosti lépe, než za kdy za dlouhou dobu byly.
Myslím, že ekologické téma je stále aktuální a důležité, a že autorka ho podává originálním a nekonvenčním způsobem. Nepřednáší nám žádnou morálku ani nám nevnucuje žádné řešení, ale ukazuje nám, jaký dopad má lidská nezodpovědnost a chamtivost na přírodu i na lidi. Nepíše o nějakém konkrétním místě nebo čase, ale o univerzální situaci, která se může týkat kohokoli a kdekoli. Nepoužívá žádné klišé ani stereotypy, ale vytváří vlastní svět, který je plný symbolů a metafor.
Nemyslím si také, že by román byl jen dětským příběhem. Je to sice příběh z pohledu dítěte, ale je to příběh o dospívání, o hledání identity, o lásce a nenávisti, o boji mezi dobrem a zlem, příběh, který se dotýká hlubokých otázek lidské existence a smyslu života. Jezero je kniha, nutící čtenáře přemýšlet o sobě, o světě, o životě. Vypráví příběh, který není určen jen pro děti, ale pro všechny čtenáře, kteří mají otevřenou mysl a srdce.
Ani to, že román nekončí pozitivně, a že tak může vyvolat ve svých čtenářích jen pesimismus a rezignaci, není něco, s čím bych souhlasil. Kniha nekončí pozitivně, protože autorka nechce být naivní ani lživá. Nechce nám nabízet falešnou naději ani snadné řešení, ale realitu, která je krutá a neúprosná. Ukazuje, že některé věci jsou nenapravitelné a neodvratné, že některé věci jsou naše vina a naše odpovědnost. A chce čtenářům říci, že některé věci jsou naše volba a naše šance.
Nesouhlasím, že takový pesimismus má opačný účinek, než bylo zamýšleno. Naopak, myslím si, že má silný účinek, který nás nutí se zamyslet a zaujmout postoj. Autorka nás svým dílem nechce odradit od snažení se o něco, ale spíše nás chce podnítit k tomu, abychom se snažili o to správné. Nechce nás znechutit životem, ale spíše nás chce probudit k životu.
Ekologická katastrofa popisovaná v románu není jen ojedinělým případem zvoleným či vytvořeným pro literární efekt. Myslím si, že je to metafora pro jakoukoli katastrofu, která ohrožuje život na Zemi. Je to varování pro nás všechny, abychom si vážili přírody a chránili ji, a zároveň je to výzva pro nás všechny, abychom se zajímali o svět a zapojili se do něj. Jezero je příběh pro nás všechny, abychom našli smysl a lásku ve svém životě.
A to, že expresivní jazyk může část čtenářů odradit a znechutit? Pochybuji.
Kniha je přístupná běžnému čtenáři, pokud je ochoten se ponořit do jejího světa a přijmout její styl. Je pravda, že jazyk knihy je expresivní, ale ne zbytečně. Jazyk románu je odpovídající tématu, prostředí i postavám knihy. Je to řeč, vytvářející silné obrazy a pocity, jejímž prostřednictvím, nás Bellová vtahuje do děje a nechává nás prožívat spolu s hrdinou. Je to sice jazyk, který nás nešetří, to je pravda – ale ani nenudí.
Inteligentní, otevřený čtenář by neměl odložit knihu kvůli jejímu jazyku. Naopak, jsem silného názoru, že by měl ocenit její jazykovou kvalitu a originalitu. Oceňuji schopnost autorky přesně zvoleným jazykem vyjádřit to, co je těžké vyjádřit; román Biancy Bellové je tak cenný nejen svým tématem, ale i odvahou použít řeč jako nástroj umění a ne jako prostředek komunikace.
Martin “Marty” Vlk
Román Jezero vyšel poprvé v roce 2016 v nakladatelství Host. Od té doby byl vydán v několika dalších vydáních a překladech. Zde je seznam některých z nich:
- Jezero. Brno: Host, 2016. ISBN 978-80-7491-771-4.
- Jezero. Brno: Host, 2017. ISBN 978-80-7491-771-4. (Vydání s podpisem autorky)
- Jezero. Brno: Host, 2018. ISBN 978-80-7491-771-4. (Vydání s ilustracemi Petra Nikla)
- The Lake. Translated by Alex Zucker. Cardigan: Parthian Books, 2022. ISBN 9781912681999.
- Le Lac. Translated by Christine Laferrière. Paris: Mirobole Éditions, 2018. ISBN 9782376220630.
- Der See. Translated by Mirko Kraetsch. Berlin: Transit Buchverlag, 2018. ISBN 9783887473520.
- Il lago. Translated by Serena Vitale. Roma: Atmosphere Libri, 2018. ISBN 9788865642395.
- El lago. Translated by Elena Buixaderas Díaz. Barcelona: Galaxia Gutenberg, 2019. ISBN 9788417747103.
- Jezioro. Translated by Anna Sawicka-Hodun and Magdalena Hodun. Warszawa: Wydawnictwo Czarne, 2019. ISBN 9788380499800.
- 湖 (Mizuumi). Translated by Yoko Mihashi and Tomoko Mihashi. Tokyo: Hakusuisha Publishing Co., Ltd., 2019. ISBN 9784560088267.
Bianca Bellová se narodila v roce 1970 v Praze, kde doposud žije. Živí se překlady a tlumočením z angličtiny a francouzštiny. V roce 2009 jí vyšla prvotina Sentimentální román (v reedici Host 2018). Následovaly knihy Mrtvý muž (2011) a Celý den se nic nestane (2013). Za román Jezero (2016) obdržela cenu Magnesia Litera v kategorii Kniha roku a Cenu Evropské unie za literaturu; práva na jeho vydání byla prodána do třiadvaceti zemí. V roce 2019 jí vyšel román Mona, který o rok později získal Cenu Česká kniha. V roce 2021 vydala povídkovou sbírku Tyhle fragmenty a v roce 2022 román Ostrov.
Martin Vlk, známý také pod přezdívkou Marty, je spisovatel, básník a performer. Studoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Zabývá se především undergroundovou a alternativní literaturou, zejména dekadencí, neogotikou a neodekadencí. Je autorem několika ineditních sbírek básní a povídek, které se vyznačují temnou, provokativní a erotickou atmosférou. Vystupuje na různých literárních akcích, kde kombinuje recitaci, hudbu a divadlo. Je členem umělecké skupiny Černá růže. Žije v Praze.
